V sobotu 20. 4. 2013 jsme se s turistickým oddílem Šelmy vydali již na 10. výpravu v tomto šk. roce. A  i tentokrát se s námi vydal i turistický oddíl Kondoři. A tak i přes mírně pošmourné počasí se nás ráno na uhříněveském nádraží sešlo rekordních 19 dětí a 3 dospělí. Rozhodli s námi vydat do kraje, kde čeká dobrodružství za každým rohem. Vždyť to tam už od 20. let přitahuje trampy a dobrodruhy, kteří zde zakládali své osady. Vlakem jsme jeli do Kamenného přívozu a odtud pěšky.

Sestoupili jsme dolů k Sázavě, kde začíná trampsky řečeno Zlatý kaňon. Zde jsme prošli Wilstonem, první ze zdejších trampských osad. V Žampachu jsme podešli nejvyšší kamenným železniční most ve Střední Evropě. Jeho výška je 42 m a délka 109 m a postaven byl na konci 19. století. A tak jsme vešli do Kocourského údolí. Jednak jsme se tady věnovali pozorováním zdejších mloků skvrnitých, kterých se zde nalézá velké množství.

A hlavně jsme došli ke zpřístupněným štolám, kde se ve těžilo zlato. Jistě to byl pro všechny úžasný zážitek. Štolu sv. Josefa jsme absolvovali úplně všichni. A pak štola sv. Antonína Paduánského. Tam z bezpečnostních důvodů šli jen ti starší. V této štole totiž není osvětlení, a tak návštěvníci si musí sami svítit baterkami. A pak je zde stoupání po žebříků úzkou chodbou. Kdo to zažije, je to jistě nezapomenutelný zážitek.

A pak jsme se vydali dál Zlatým kaňonem kolem řeky. Prošli jsme několika zdejšími trampskými osadami, kde byl úkol vypátrat o nich něco zajímavého. První byl „Goward“. Ta vznikla ve 30. letech dvacátého století. A jak jsme tu zjistili, že původně se jmenovala Coward. Další osadou, kterou jsme prošli, je Toronto. Osadu známou z písní bratří Nedvědů založila parta kamarádu kolem Pepy Počepického kolem r. 1924. Členové osady vynikali například v boxu, ale také v atletice, plavání a lyžování. Další v pořadí byla Dakota. První chata tady byla postavena v r. 1925. Následující rok tu vznikaly další, a tak se začala psát i její historie. Je zde nápis: „Naše osada je malá a svým historickým významem nedůležitá. Je však naše a na rozdíl od mnohých jiných osad stále žije.“ A poslední osadou, kterou jsme na své cestě prošil, jsou Spojené osady Údolí Slunce. Tato osada byla založena v letech 1923–27, kdy se zde nejdřív tábořilo a pak zde začaly vyrůstat první chaty. Mezi trampy, kteří sem za první republiky jezdili, patřili například i vynikající sportovci. Například slávista Karel Průcha nebo sparťan Karel Senecký a další. My jsme odtud vyšplhali na nádraží v Lukách pod Medníkem a odtud jeli zpět domů.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám s výpravou pomohli, jmenovitě Renatě Jaurysové a p. Kulajtovi. A tak se už všichni těšíme na další dobrodružství, které s našimi turistickými oddíly zažijeme.  

S pomocí publikace: Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990