Láska                                                                                                                          

Má-li kdo lásku, má všechny ctnosti, neboť je milý Bohu, žije ve spojení s ním. Sebevětší činy bez lásky nejsou nic před tváří Boží.

Co znamená milovat? Milovat znamená chtít dobro. Láska, o které mluvíme, je úkonem vůle. Láska je mnohotvárná, projevuje se mnoha způsoby a různými cestami vede člověka a utváří jeho osobnost. Žádný lidský cit není tak mocný jako láska. Kořeny lásky je třeba hledat v samé lidské přirozenosti. Člověk touží po štěstí. V této touze po štěstí je třeba prvně hledat pramen lásky k sobě. A láska      k druhému? Jak ji můžeme projevit: Ochota dělit se o všechna dobra, přát druhému dobro.

 V Katechismu se dočteme o plodech lásky: Plody lásky jsou radost, pokoj a milosrdenství. Láska vyžaduje velkorysost a bratrské napomínání; je vlídností; projevuje se nezištností a štědrostí; je přátelství a společenstvím.                                                                                                                          

Ráda bych se zastavila u slov bratrské/sesterské napomenutí. Občas se setkám s křesťany, kteří v napomenutí vidí „něco neevangelního“, řeknou: „To se přece nemůže, musím to vydržet.“ Já si naopak myslím, že je to v souladu s láskou k druhému a pravdivosti k sobě i druhému. Co tedy to „napomenutí“ znamená? Úkolem sesterského či bratrského napomenutí je odstranit duchovní bídu nebo pomoci vyjít na správnou cestu. Není to žádné obžalování ani vylití si hněvu na druhého. Jde tedy o to, abych měl především porozumění pro člověka, za kterým přicházím. Důležité je promyslet také vhodnost doby a místa a jiné okolnosti. Napomínající láska musí být vždy opatrná a taktní. Pravá láska najde vždy vhodný okamžik a právě tak vhodný způsob, kterým by podala duši bližního lék, aniž ho urazí nebo způsobí rozhořčení. Právě láska spojená s moudrostí a taktem nachází cestu do nitra člověka.

Láska tedy spojuje, hřích rozdvojuje. Každá nesvornost, nepřátelství jsou vnějšími výrazy nedostatku lásky. Láska k Bohu má povahu pravého přátelství. Bůh nečeká na naši lásku; miloval nás dříve, než jsme byli, dal nám život přirozený jen z lásky, neboť jen z lásky tvoří Bůh. Jestliže milujeme Boha, je nutně naše láska vzájemná. V prvním listě u sv. Jana čteme: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“

Láska je síla sjednocující, spojující. Je ohněm, který roztaví studené lidské srdce. Láska působí v duši radost a radost je světlem života. Láska rozšiřuje srdce, plní duši radostí, nadpřirozeným světlem a teplem, vyvolává v duši svaté touhy a skutky horlivosti.

Krásné léto!     

                                                                                       V modlitbě spojená

                                                                                                    Maki

Vždyť to, že se za sebe modlíme, vyjadřujeme také to, že přejeme druhému dobro!