Kristus, střed duchovního život 

Kristus – pramen nadpřirozeného života.

Bůh stvořil člověka v milosti. Touží, aby člověk rostl v lásce. A v lásce rosteme, pokud se odpoutáváme od všeho, co nás „brzdí“ nebo na čem lpíme. U někoho je to např. touha po vědění, ale co prospěje člověku spousta vědomostí bez Boží bázně a lásky? Kdybych znal všechny věci na světě, ale nebyl bych v Boží milosti, co by mi to prospělo?

V našem životě jsou důležité především skutky. Duši nenasycuje množství slov, ale ducha občerstvuje dobrý život, a čisté svědomí je základem veliké důvěry v Boha.

Nejvyšší a nejprospěšnější učeností je pravdivé poznání sebe sama. Za nic se nepokládat, ale o jiných smýšlet vždycky dobře a s úctou, to je veliká moudrost. Ani kdybychom viděli druhého konat něco špatného nebo se dopouštět těžkých přestupků, nepovažujme se za někoho lepšího; vždyť nevíme, jak dlouho sami vytrváme v dobrém. Všichni jsme křehcí, ale nikoho nepokládejme za křehčího, než jsme sami.

Čím víc je kdo sám v sobě sjednocen a v srdci prostý, tím více vznešených pravd snadno pochopí; neboť dostává světlo rozumu shůry. Čistý, prostý a stálý duch se ani při mnohé práci nerozptyluje; neboť všechno koná k Boží cti a snaží se nedbat vlastního uplatnění. Překáží nám všechny zbytečné a nesmyslné žádosti srdce.

Dobrý a zbožný člověk své činy nejprve promýšlí v mysli, než je uvede ve skutek. A nedá se těmi skutky táhnout k tužbám hříšné náklonnosti, ale sám je podrobuje rozvážnému soudu zdravého rozumu. Někdy zkrátka vedeme „boj“ , abychom zvítězili sami nad sebou.

A to je každodenní radost, ale i námaha žít naplno: radovat se z drobností, darů a pozornosti druhých a zároveň nad sebou získávat stále větší moc a tak se zdokonalovat.

Pokorné poznání sebe sama je spolehlivá cesta k Bohu.

A tak opravdu veliký je ten, kdo má velkou lásku, kdo je sám u sebe malý a veškeré pocty nepovažuje za nic. Opravdu moudrý je, kdo všechny pozemské věci má jen za prostředky, které využívá ke své službě. A opravdu vzdělaný je, kdo činí Boží vůli a zříká se své. Čím bude kdo sám u sebe pokornější a bude Hospodinu opravdu důvěřovat, tím bude ve všem moudřejší a spokojenější.

Všichni jsme pozváni k vysokým stupňům duchovního života, ale jen málo uposlechne „hlas milosti“ a dospěje tam, kde je Bůh chce mít.

Právě dnes – pár dnů před slavností P. Marie Neposkvrněné – mohu zakončit větou:

Skrze Marii k Ježíši