Ne nadarmo se píše v Písmu: …Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno…

Spravedlnost

Spravedlnost má na mysli dobro druhého. Spravedlnost a ctnosti k ní přidružené sledují vztahy člověka k Bohu a lidem. Vlastním úkolem spravedlnosti je dát každému, co je jeho. Spravedlnost vychází z práva druhého, kterého respektuje.

Spravedlnost má zcela jiný ráz než ostatní ctnosti. Jiné ctnosti zdokonalují člověka v něm samém, spravedlnost zdokonaluje člověka v jeho vztazích k druhým lidem. V tom smyslu můžeme vymezit spravedlnost jako zběhlost nebo mravní ctnost, pomocí které má člověk pevnou vůli dávat vždy každému, co mu po právu patří.

Spravedlivý je ten, kdo soustavně, vždy a za všech okolností má namysli právo druhého a snaží e jednat tak, aby toto právo nijak neporušil. Jen spravedlnost, která dává každému, co mu náleží, je schopna vytvořit tuto rovnost. Ustupuje-li rovnost, ustupuje i spravedlnost a přichází bezpráví. Ovšem dá-li kdo více, než je povinen, není to už jen spravedlnost, nýbrž štědrost nebo láska.                                                                                                                     Můžeme si připomenout Kristova slova, kterými odpovídá farizeům na otázku, zda jsou povinni platit daně římské říši: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ Mt 22,21

Ctnosti přidružené spravedlnosti

Ke spravedlnosti se druží celá řada ctností, které se v něčem shodují se spravedlností jako s ctností základní. Nejdůležitější z těchto ctností je zbožnost. Příčinou zbožnosti je Bůh. Zbožnost působí v srdci radost, která je mohutnější, čím hlouběji sahají její kořeny, a tím více se prohlubuje, čím více se raduje v Bohu. Zbožnost ovlivňuje i mnohé úkony ctností, činí je snadnými, neboť tam, kde je ochota dát Bohu vše, bude snadný úkon kterékoliv ctnosti. Žijeme z dobroty Boží. Právě modlitba je životem lidské duše.

Další ctností, která patří ke spravedlnosti je pravdivost. Být pravdivým vůči druhým je morální povinnost člověka. Se spravedlností souvisí i vděčnost. Vděčnost je ctnost, která vede člověka k tomu, aby uznával přijatá dobrodiní. Sv. Pavel řekl, že láska je naplněním zákona; podobně bychom mohli říci, že vděčnost je naplněním spravedlnosti.

Vzrůst smyslu pro spravedlnost nese s sebou také vzrůst klidu v duši jednotlivce i společnosti, tak jako s poklesem smyslu pro spravedlnost stoupá neklid a nepokoj.