Přesun na obsah

Dnes je 29.3.2024

Svátek má Taťána








Poprázdninové ohlédnutí - Expedice Skotsko

Září je za námi, ale vzpomínky na zajímavé prázdninové akce zůstávají. Vedoucí z našeho klubu letos navštívili Skotsko. Jejich zážitky přibližuje naše reportáž.


Tak jsme se konečně dočkali! Jsou tu prázdniny a s nimi i naše dlouho očekávaná výprava do západní Evropy s hlavním cílem Skotskem. Podle plánu máme být ve Skotsku až 7. den naší expedice. Když jsme totiž otevřeli mapu Evropy, tak z původního plánu jet přímo do Skotska, a cestou navštívit pár míst, trochu sešlo. Každého totiž na mapě zaujalo něco – Paříž, Brusel, Londýn, Hadriánův val atd. Museli jsme stanovit hranice, za které už nepojedeme, abychom se do země jezer, krásných hor a milých lidí opravdu dostali!

            Je pondělí ráno a po závěrečné kontrole, kdy zjišťujeme, jestli nám něco nechybí, vyrážíme směr západ! Německo chceme profrčet co nejrychleji, co nám naše dvě autíčka a provoz na dálnici dovolí. Plány nám trochu hatí několikahodinová kolona, takže naše dnešní plány musíme trochu poopravit a po načerpání levného benzínu v Lucembursku nacházíme náš první „kemp“ v polích nedaleko Remeše. Prohlídkou tohoto města s jedinečnou gotickou katedrálou zahajujeme další den. Jedno naše auto zde také postihne defekt, díky Bohu jediný za celou 18-ti denní expedici! Domluvit se s domorodci jejich obtížně srozumitelným jazykem není lehké, ale nakonec tu správnou pneumatiku opravdu koupíme.

          Paříž nás vítá krásně zarostlým parčíkem, jako dělaným na parkování a po zběžném ohledání i na nouzové přespání, čehož tuto noc opravdu využijeme. První půlden stihneme ztéct Vítězný oblouk, projít se po Champs – Elysees  a hlavně pak vyšplhat na Eifelovku, která je za soumraku opravdu nádherná a modře ozářená. Parčík vskutku poslouží svému účelu, takže nemusíme jezdit z města. Další den už jenom proběhneme Montmartre, Notre Dame, sníme pár francouzských baget a už si to valíme na britské ostrovy, do přístavu Calais. Trajekt je pro mnohé z nás cestovní novinkou a všechny nás pak překvapuje jeho pohostinnost v podobě sprch, které jsou navíc zdarma, čehož samozřejmě využíváme J Na parkovišti nad Doverem nám vyhrožují čeští (!) cikáni, a tak radši volíme taktický ústup a spíme v polích.

 

            Londýn je naše další zastávka. Jízda vlevo je pro nás někdy opravdu matoucí a to nejenom při řízení aut, ale i hromadné dopravě. Historie se opakuje, takže první den procházíme centrum (st. Paul´s cathedral, Tower Bridge, řeka Temže) a pozorujeme ruch tohoto velkoměsta z London eye. Spíme v ještě vhodnějším parčíku než v Paříží a další den se kocháme historickými pamětihodnostmi. Někteří využívají slev a všichni si užíváme nečekaně krásného počasí. Cesta z města byla opravdu dobrodružná, už abychom byli v pustině!

            Tak hurá na sever! Kompas nám už zaměřil konečně ten správný směr, těšíme se do Skotska! Koupeme se v ledovém jezeře, ale vzhledem k vedru je to příjemné osvěžení. K večeru konečně potkáváme ceduli:“Welcome to Scotland“ a místečko na spaní nacházíme v jakési ohradě. Skotsko je tu, rozuměj zima a mušky. A to ještě netušíme, co nás čeká, litujeme, že nemáme víc odpuzujících sprejů.

            A zase velkoměsto, Edinburg. Jaké je ale naše milé překvapení, když toto městečko pohladí naše buňky estetického vnímání, trochu umořené ruchem velkoměst…malebné uličky, hrad, Skoti troubící na dudy, prostě pohoda. Krása, líbí se nám tu! K pobavení místních turistů zkoušíme překonat vlastní rekord v počtu lidí v britské telefonní budce – jsme úspěšní, narve se nás 9 najednou! Večer se rozhodujeme spát v královském parku nad městem, kde je pro stany opravdu krásná travička. Místní strážníci jsou ale jiného názoru. Ten večerní nás ještě nechá, ale ranní policejní návštěva už je nekompromisní, do hodiny ať jste pryč! Nenecháme se dlouho pobízet a vezeme se  k horám. Cestovatelská únava nás donutí zastavit u jezera pod kopci, kde trávíme část odpoledne a větší část naší výpravy podniká průzkumnou cestu na vrchol nejbližší skalnaté hory, aby podala hlášení, že je tam nádherně, větrno, a že rozhodně má cenu tam vyrazit na puťák! Naše starosti, kde nechat na 3 dny auta vyřeší až dobromyslní Skoti, kteří nám poradí nechat je normálně na parkovišti a jenom připsat, kdy se vrátíme, že prý nás po tomto datu vyrazí hledat horští rangeři. „A co zloději?“, ptáme se, „no problem“ je nám odpovědí. A vskutku, za 3 dny jsou autíčka na stejných místech, neporušená a zjevně v bezpečí – velebíme tuto zemi, kde slova jako zloděj a krást skoro neexistují!

            Naše kroky v horách vedou cestou necestou, tak, jak se na drsnou skotskou přírodu sluší a patří. Drsnost a nehostinnost těchto kopců svádí člověka k domněnce, že musí měřit alespoň 2500 m.n.m, nejvyšší hora má přitom jen něco přes 1300 m. Výstup na ní ale i tak stojí za to, převýšení solidní a nahoře takřka uragán. I tak děláme hromadnou fotku, vyhlížíme horská jezera a procházíme kamenitými úbočími. Strhaní, ale spokojení se po 3 dnech vracíme k našim vozítkům, abychom se vydali ještě dále na sever, objevovat místní hrady, palírny whisky a samozřejmě vyřešit záhadu lochnesské příšery!

            Lochnesská příšera je jedna z mála věcí, která se nám daří tento den objevit, tedy alespoň na promítacím plátně v audio-vizuálním centru. Některé hrady také objevíme, ale buďto jsou skryty pod lešením, zavřené a nebo to nejsou hrady, ale zámečky. Ale i ty jsou pěkné. Palírna whisky nás moc neuchvacuje, i přesto si ale koupíme jednu menší whisku, abychom okoštovali tento typický skotský nápoj.

            Loučíme se se Skotskem, jedeme na jih! Ještě by to nějaký ten den chtělo, ale termín odjezdu trajektu nám bohužel nedovolí setrvat zde ani o hodinu déle. Cestou ještě obdivujeme tzv. Falkirk wheel, což je poměrně monstrózní stavba na propojení dvou kanálů v různých výškových úrovních, lahůdka pro techniky. Hadriánův val na cestě na jih již opravdu objevíme, i když z něj již, pravda, mnoho nezůstalo. Na noc si vyhlídneme krásné místečko na vjezdu na pastviny netušíc, co nás čeká. Okolo 5. hodiny ráno nás budí nějaký hluk. Po nuceném probuzení zjišťujeme, že se na nás přišly podívat obyvatelky místní pastviny, už ne skotské, ale anglické krávy. Spíme dál, načež nás ale přesně v plánovaný čas vstávání budí déšť, velmi netypický úkaz této expedice. Díky němu vytváříme rekord v balení, jde to dokonce ještě rychleji, než když nás vyhazovali skotští policajti!

            Cestou do Doveru ještě navštívíme krásné historické městečko York, načež nás v Doveru na odpočívadle čeká nás poslední nucený odchod z místa na spaní, místní pucflek nás prohlédl! Ještě trajekt, sprcha a už je tu Francie, Belgie, krátká prohlídka čůrajícího chlapečka, spaní u známého doma, skoro jako u maminky…Cesta přes Německo je tentokrát bez větších komplikací, takže když přejíždíme hranice naší vlasti po tolika dnech, špinaví, urousaní, ale plní zážitků a nových zkušeností, přemáhají nás pocity melancholie. Ještě umýt auta a už je tu loučení, krátký stisk ruky a je po všem. Kam příště? To se uvidí, ale už teď se těšíme na nová dobrodružství! J

                                                                                       

Za Poradní skálu sepsal Jaguár – Jan Ovečka J

Kalendář

August 2020

Mo

Tu

We

Th

Fr

Sa

Su

 

 

 

 

 

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

 

 

 

 

 

 

Zobrazit jiný měsíc