Život modlitby

Existují různé povahy, různé typy lidí: rozjímaví a činní. Myslím si, že jsou oba typy pro náš svět velkým přínosem. Těm prvním jde zřejmě ztišení a modlitba snáz, protože jsou od přirozenosti takoví, ale snad je pro ně těžší „jít“ do akce, být tvořiví v pomoci druhým. Těm činným bude možná činit problém ztišení, klidu atd., ale zřejmě si dovedou najít cestu k těm, kteří to potřebují.

Ovšem co všichni potřebujeme je mít vztah s Kristem, hledat jeho tvář a jeho vůli. On ve své lásce chce pro nás to nejlepší, my sami často nevíme (někdy si myslíme, že vímeJ), co je opravdu dobré a užitečné. Proto klekáme a prosíme o světlo Ducha svatého o otevření se jeho milosti. V modlitbě tedy prosíme o Boží světlo a Jeho lásku.

K rozjímavé modlitbě je uschopněn každý člověk. Činní se musí více ovládat (hledat vyváženost), ale činnost a jisté nasazení vychází z modlitby (či poznání  - co mám dělat). Pak je činnost uspořádaná a dobře nasměrovaná.

Předpokladem vnitřní modlitby je také poctivá snaha žít v Boží přítomnosti. Víra nás učí vidět Boha a jeho působení všude a ve všem.

Podle způsobu, jakým se modlíme, rozlišujeme modlitbu především na ústní a niternou, pak na soukromou a liturgickou.

Při modlitbě se projevuje naše povaha: někdo potřebuje slova, jinému stačí upřený pohled lásky na Boha atd. Nejkrásněji vyjádřil všechny lidské prosby sám Kristus v modlitbě, které nás naučil. V Otčenáši, v němž mluví dítě se svým nebeským Otcem, prosí především o to, aby byl Bůh oslaven, neboť sláva Boží je cílem veškeré činnosti Boží i lidské.

Zakončím prosbou k P. Marii: Ať P. Maria vede naše myšlenky, rozhodnutí i skutky.

Krásný měsíc květen prožitý zvlášť intenzivně s P. Marií!